24 na stromě

Bylo to tak. Třináct roverů zašlo do lesa postavit se výzvě dvacet čtyři hodin na stromě.
Takže nejdříve, co taková výzva obnáší. V první řadě je potřeba si najít vhodný strom, který se bude dát zajistit, na kterém bude jednoduché se pohybovat, a s vhodnými větvemi pro hamaky.
Začali jsme dopoledne pod dvěma duby podzimem připravenými o listy. Zkušené jsme poslali s lany nahoru, aby nám vytvořili jistící body. Zbytek začal stavět ohniště, svazovat otepi dříví a připravovat batohy na vytáhnutí. Naše představa ohniště byla, že uděláme čtvercovou konstrukci něco přes metr, vyplněnou větvemi, aby vznikla plošina, na ni naházíme listí a přes to bude ještě silná vrstva hlíny.
Dokončili jsme přípravy i bezpečnostní školení a ve dvou skupinkách začali šplhat na stromy. Stopky jsme spustili v poledne. Dalších dvacet čtyři hodin tady strávíme ve větvích.
Takže my jsme nahoře, teď jsou na řadě batohy a ohniště. Na každém stromě byl vybrán jedinec, aby slanil k zemi, nedotkl se jí, a navázal batohy, aby je zbytek mohl vytáhnout nahoru.
To už si každý vybral místo, kde chce spát a začal si rozbalovat hamaku. Možnosti na stromě jsou omezené, takže na vhodných místech jsou uvázány tři hamaky těsně u sebe, zatímco jiné visí osamoceně, kde to jde.
Poslední věc ležící pod stromem je naše ohniště. Za pomoci kladky a lidské protiváhy se vydalo na zdlouhavou cestu vzhůru, při které několikrát pokleslo, ale nakonec se ocitlo v naší úrovni. O něco těžší bylo dostat ho skrze rozsochu na druhou stranu kmene pod dvě větve, na kterých nakonec zůstane viset. Stálo nás to velkou dávku hlíny, která skončila pod stromem, ale na ohništi jí snad zbylo dost, aby nám neprohořelo.
Z druhého stromu k nám po spojovací lanovce přijely otepi větví a roveři ke společnému ohni, nad kterým se už vaří polévka. Není to jako pořádný táborák s kytarami, ale zadrnkalo nám tu i ukulele.
Jelikož oheň je malý, a na stromě se kolem něj nevejde moc lidí, brzy jsme se zasoukali do spacáků v hamakách napnutých patnáct až dvacet pět metrů nad zemí. Nad náma pár pokroucených větviček dubu a hvězdy.
Když spíte venku, vstává se většinou při východu slunce. Když nepočítáme četná probuzení kvůli zimě a nepohodlí, ani tohle ráno nebylo výjimkou. Paprsky slunce se na vás dostanou i skrze větve.
Trochu promrzlý jsme si posedali kolem malého ohníčku ke společné snídani.
Poslední akce ve větvích, kromě balení, byla lekce zacházení s jümarem pro stoupání po laně.
A pak naše věci zase začaly klesat ze stromu na zem. Ve dvanáct, tedy po dvaceti čtyřech hodinách, jsme je postupně následovali, a ocitli se na zemi, kde můžeme udělat tři kroky, aniž bysme šlápli do prázdna.

Tento záznam byl publikován v Kronika . Uložit odkaz do záložek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *